Krása rozhovoru

Po kině jsme si dopřáli krátkou procházku. No, procházku, zkrátka ji chci doprovodit domů přecejenom asi by to moje svědomí neustálo, kdybych ji nedoprovodil. Cestou se bavíme o kde čem a trošku se loudáme a touláme, až se zatouláme k nějakému mostu přes Bystřičku. Jen tak nadhazuju "Podobný most je i na druhé straně, že?" Myslíce tím na simetričnost jejíž osou je hlavní silnice, která je asi půl kilometru od nás. "Cože? Jaký most?" nechápavě se dotazuje má milá. Já musím doznat, že je možné, že si právě tak jako já nepředstavuje mapu města, jejímž středobodem je hlavní silnice. Proto se snažím zlepšit své vysvětlení "Jen že kousek po proudu za hlavní cestou je taky podobný most, ne?" Na chvíli se zamyslí, ale z jejího výrazu je patrné, že k pochopení nedošlo. "Jako kde na druhé straně?" musím zlepšit svůj popis "Když jdeš po hlavní a hned za mostem se dáš doleva, k menze, tak že kousek dál je taky podobný most." moje milá na to "Když jdeš k menze, tak po pravé straně máš baráky a po levé máš řeku." Jsem šťasný, došel jsem pochopení "vždyť ti to říkám, a když jdeš dál podél řeky, tak je tam ten most." vítězne dodávám "tam není žádný most, tam je menza, já nevím kde jsi." Radoval jsem se předčasně. Přicházím k názorným metodám. Otáčím svoji drahou polovičku do směru jakým vede hlavní silnice směrem do centra "Te'd jsi na hlavní a jedeš směrem k dómu a hned za mostem se dáš doleva a jdeš podél řeky a tam je ten most." Udělala protáhlý obličej "U dómu neteče žádná řeka." směju se rozlišnosti mého a jejího chápání "To je jedno, já se podívám doma na net na mapy." Pokračujeme dál a nemluvíme spolu. "Co je, ty na to pořád myslíš?" Rozhořčeně a zároveň soufale ze sebe zase vysype "Já vůbec nevím kde jsi?" "To neřeš, na tom nezáleží, já se mrknu doma." "Měli bychom spolu mluvit a naučit se potorumět." Má pravdu! Opět ji beru stavím se za ní a koukám ji přes rameno a kouzlím modelovou situaci "Stojíš na hlavní, na mostě přes Bystřičku, otočená směrem k centru - k dómu - jak jsem říkal předtím." "Dóm je ale támhle." ukazuje rukou někam za nás, načež se tam otočíme. "Dobře stojíme na mostě přes Bystřičku, na hlavní cestě, jsme otočení směrem do centra. Jdeme hned za mostem doleva, jdeme pořád dál, po levé straně teče Bystřička a za chvilku dojdeme k mostu přes Bystřičku. A to je ten most." "Tak ale to je jen takový malý mostek, spíše lávka." Její hlas patřičně dává najevo jak bezvýznamný most to je, vlastně jen taková lávka. Jdeme vesele dál pobavení tím jak nám to dalo zabrat.